The DayBreakers (UK)
JJBD – I

Aidan Connell – kytara, zpěv

Conor Cotterill – baskytara

Max Revell – bicí

Parta mladých bluesrockerů s názvem The Daybreakers vysílá melancholické asociace, mámivé vzpomínky na bigbeatovou dekádu i povzbudivé signály o budoucnosti téhle hudby. V projevu The Daybreakers vystupují z šera dávných věků přízraky amerických The Doors, kteří na konci šedesátých let proměnili svou vizi psychedelické hudby v popový fenomén, i původní sestavy britských Fleetwood Mac, jejichž syrové blues, infikované jedovatou kytarou Petera Greena, drásalo ve stejné době uši a duše nadšených posluchačů. Kdybychom hledali v hudbě The Daybreakers další inspirační zdroje, asi bychom se prodrali trnitou historií rocku až k divokému debutu detroitské ikony MC5 Kick Out the Jams z roku 1969.

The Daybreakers byli založeni skladatelem, kytaristou a zpěvákem Aidanem Connellem. Narodil se do irsko-jamajské rodiny, první kytaru dostal v jedenácti letech od židovské babičky. Bez sentimentu odhodil mezi nepotřebný odpad image černého bluesmana, na níž měl do jisté míry legitimní nárok, s kapelou New Rising Sun se z Home Counties přesunul do Londýna a vydal několik EP.

Aidan Connell sice vyrůstal v rasově nekonfliktním prostředí, ale cítil se izolovaný a když objevil Jimiho, stal se pro něj král kytarové psychedelie osobností, s níž se mohl okamžitě ztotožnit. K Hendrixově památce nakonec odkazoval i název již zmíněné Aidanovy kapely New Rising Sun. Když se pak Aidan dozvěděl víc o irské větvi své rodiny s úzkými vazbami na rockovou legendu Phila Lynotta, charismatického frontmana skupiny Thin Lizzy, byl tu další impuls k seberealizaci v hudebním světě, silný podnět k uskutečnění rock'n'rollového snu.

Své debutové album, hudební předobraz The Daybreakers, Aidan digitálně vydal v sedmadvaceti. Od roku 2017 je titul v distribuci na etiketě Republic of Music/Universal. Kolekce nahrávek nazvaná Grio, v odkazu na griotskou třídu básníků a hudebníků ze západní Afriky, řádně provětrala londýnskou klubovou scénu hudbou, která sice stojí na betonovém základě hendrixovské zkušenosti, ale Aidan ji prošpikoval samply, odkazy na rockovou avantgardu i tanečně orientovaným pop-rockem.

The Daybreakers jsou však nejsilnější na pódiu. Rytmická sekce pod exhibicemi Aidanovy kytary precizně groovuje v bezchybných linkách baskytary Conora Cotterilla s bicími Maxe Revella. Všichni víme, že nejstabilnější je to, co stojí na třech bodech. A klasické rockové trio, dle vzoru The Cream, dobře funguje, když kytara, basa a bicí improvizují s elektrizující přesností, v níž prostor pro potřebnou hravost garantuje dokonale spřízněné hudební cítění. The Daybreakers tato pravidla znají, ctí a stoprocentně dodržují. Hrají na stejném hřišti, jako mnoho jiných, ale pohybují se na něm podle vlastních pravidel. Jejich neortodoxní přístup a překračování zavedených norem je odlišuje od většiny bluesrockových formací a přitahuje fanoušky žánru několika generací. Nejmladší publikum v projevu The Daybreakers vnímá tep 21. století, zkušení posluchači vnímají svěží pohled na zlatý věk rockové scény pod vlajkou ideálů 60. a 70. let.

Aidan Connell s The Daybreakers se ve své kategorii dokázali prosadit na přelidněné ostrovní scéně, kde být dobrý nestačí. Sbírali zkušenosti na pódiích mnoha festivalů ve Velké Británii i na starém kontinentě, mají ze sebou americké turné a každým vystoupením získávají nové fanoušky. K jejich příznivcům patřil kytarový mág Jeff Beck. Americký hudebník Gary Clark Jr., známý svou fúzí blues, rocku, soulové hudby a hip hopu, pozval Aidana na své koncerty. A za všechny ostatní, svérázný bluesman Seasick Steve při návštěvě Londýna označil The Daybreakers za „jediný pořádný rock´n´roll ve městě“.